co říct světu...

 Následující životní příběh je jenom jedním z mnoha miliard odehrávající se v této realitě, existuje tu jistá šance, že se podobá realitě.

 

Občas přemýšlím, jestli mám vlastně co říct světu. Což je trochu stupidní otázka, protože každý máme světu co říct. Od toho jsme tady. Takže vyvstávají další otázky. Možná ještě o trochu složitějšínež ta první. 

Chci vůbec světu něco říkat? No, vlastně jo. Byly časy, kdy jsem nesnila o ničem jiném. Ať už skrze blog a anonymitu internetu nebo knihu. Myslím, že ale tenhle sen mívá skoro každý v určitém věku. Některým se to splní. Některým ne. Jiní pořád váhají nad propastí a přemýšlí, jestli do ní skočit. I když jsou pevně přivázání k padáku. A reálně nehrozí, že se jim něco může stát. Spadám do té poslední kategorie. 

 No jo, ale v tom případě, co vlastně říct světu? Nepovažuji se za extra zajímavého člověka. Jsem protivná a tvrdohlavá bytost, která se díky určitým osudovým chybám v jejím raném vývoji stala až moc samostatnou. Až po letech terapie mi vlastně došlo, že moje samostatnost není úplně obdivuhodná, spíše je to neschopnost navázat zdravý a normální vztah. V jakékoliv podobě. 

Kdysi dávno jsem se považovala za poněkud výstřední, protože jsem hodně četla. Bože, tolik lidí čte. Spoustu věcí. Každý den. 

Dobře, dobře... tak umění? Zpěv, hra na nástroje, kresba a malba? No jo, ale to není úplně něco, co bych mohl aukazovat, protože to upřímně dělám jenom pro vlastní pocit spokojenosti nad tvůrčí činností. 

A takhle bych mohla pokračovat až do nekonečna. Protože nejsem jeden z těch obdarovaných lidí, co by z nějaké jednoduché činnosti udělali něco naprosto úchvatného. A to je fajn. Protože takových obyčejných lidí je většina.  

Ale ráda vyprávím příběhy. A ráda se dělím po troškách o svoje osobní štěstí. Protože když jde o štěstí, jsem trochu jako drak a bráním si ho jako hordu až do posledního dechu. Ale občas jsem ochotná se kousku vzdát, hlavně když vidím mizérii na tomhle světě. 

Takže ahoj, čtyřikrát jsem se pokoušela odejít z tohohle světa a posledních pár let se tu snažím najít své místo a postupně si kupím štěstí na horší dny. A tohle je můj blog právě o tom štěstí. Takže o všem.